Džanga - manželé Pastýřovi - 17. 01. 2009

Dobrý den má bývalá lidská smečko. Moc Vás všechny zdravím, především Sárku, Jiřku a Vikiho. Včera jsem měla 3 měsíce a jsem už velká holka. Vážím 21 kilo, poslouchám na své jméno a na zapísknutí. Na povel si sednu, rozumím  když mi řeknou dej pac. Ale to udělám jen když chci já,  nejsem přece žádná fifka. Žiji zatím doma se svou smečkou. Doma nic neničím a chodím čůrat a kakat  na zahradu. To jsem ale šikovná, co? Moc jsem se divila, že můj  bratříček Dervišek kousal malé členy rodiny do hlavy a do obličeje :-). Také jsem napadala naše štěnátko (6-ti letý Štěpka) ze zadu. Ale kousala jsem jen do noh a zad. Teď už nedělám ani to. Jsem zkrátka něžná holka.  Ale abyste si nemysleli, že jsem nějaký změkčilec. Na cizáky vrčím a štěkám, nikdo cizí neprojde kolem zahrady aniž bych ho ohlásila. Posílám Vám pár foteček, abyste viděli, jak mi to sluší i když mám ocas i uši. No už vím, proč mi ten ocas nechali. Panička si mě za něho chytá a přitahuje jak se jí zachce. Mám ji ráda a proto to strpím. Na jedné fotce jsem tak, jak to mám nejraději - hupsnu na páníčka a usnu mu na prsou. Vydržím tak spát třeba i hodinu. Ještě, že je páníček velký sportovec a kulturista a vydrží to. Musím končit, protože už mě voní oběd v misce a už mám velký hlad. Jestli budete chtít, tak Vám zase někdy napíšu. Mějte se krásně haf haf Dzhanga.    

Derviš - manželé Pacourkovi - 16. 01. 2009

Jsou nám tři měsíce!!!!:-))
Před chvilkou jsme se vrátili z naší "procházky", nabaštili se a teď s plným pupíkem odpočíváme! A tak bych se chtěla podělit o naše zážitky s naším Dervíškem.Je moc šikovný a už umí poslechnout na povel "sedni", "lehni" - z toho není moc nadšen, ale co se dá dělat:-)), umíme taky "čekej", "pust", "chytej", "přines", "NE", "nesmíš", "fuj je to" a "počkej, přijdu"
A teď to vypadá, jak ho ta panička drezíruje, ale ne. Jsme spolu celý den a máme tudíž dost příležitostí k procvičení. Jen jedna věc nás trošku trápí - přivolání!
"Nejlepší fintou se zdálo být dělání, že neslyším, ale to mi neprošlo a panička si začala pro mě chodit. Zjistil jsem, že je tedy lepší si na paničku radši počkat až si pro mě přijde. Docela mě to baví. Rád se na ni vyčítavě dívám, jestli by to volání nemohlo počkat třeba na zítra! Ona je ale tak zarputilá a nic mi neodpustí! Ale zase neutíkám od ní nikam daleko. Vždycky se dívám, jestli je poblíž.
Taky už nás vykázali ze sjezdovky, kde jsem jim chtěl vyhrabat několik "svišťů"! Že tu nejsou? A kdopak vám to nakukal? Pelech si musím uhrabat jako kočka, jinak se mi špatně chrupe. Taky jsem stihl přinést si blešku - pomohl Frontline, obrátit vzhůru nohama celou veterinární ordinaci, natrhnou povlečení na postel, zardousit dva plyšáky, pokusil jsem se zneužít vykastrovanou fenu od strýčka, zalehl jsem srnčího pinče a grifonka, okousal sousedovic koště, proběhl se po zahradě naši "nemocných" sousedů. Na jejich zahradu totiž nesmí děti ani psi. A paničky robátka to zvládla všechna. Taky tu má veselo!:-)) Ale až vyrostu, tak jí nedám. Pánečkovi jsem roztrhl ponožku, paničce natrhl kalhoty, klukům rozškubal rukavice. Udělal loužičku sousedovi pod nohama, ukradl kamarádovi hovězí kost, ale teď už mě nezajímá, protože jak to mám bez dobrodružství..... miluju kluky a rád bych si s nimi hrál jako s vlastními bratry, ale u nich nemám pochopení! Rád pekáčuju klukům na zádech! To se chodí na mě koukat dost lidí! Vlastně každý ví, že mě tu panička má! Taky jsem strašně hodnej před krámem a čekám až se panička vrátí! Umím krásně čekat! Jsem moc hodnej! Okusuju hračky, zničil jsem několik slaměných ozdob na stromeček, ukradl rohlík z tašky a spousta lidí si myslí, že si panička nepořídila psa, ale prasátko! Proč? Panička jistě ráda zašle foto. Schoval jsem si kost, buvolí kůži a hračku do sněhu. A na jaře? Jako když to najdeš! Sežeru taky všechnu trávu z okolí. A když si pšouknu, tak mám celý pokoj jen sám pro sebe! Ale to mě nebaví, takže si moje rodinka musela zvyknout.:-)) A to spávám u paniččinýho obličeje. Ráno ji dávám pusinky, aby věděla, že jsem vzhůru a je čas si hrát! Už jsem poznal srnky, jeleny, kozy, krávy, brzy pojedu se podívat na prasata. Všechna byla v oboře a za ohradou. Nejdříve jsem se bál, ale pak mě to přešlo. A jsem strašnej mazel. Líbí se mi jeden velkej pán, je s ním legrace! Když k němu přijdu, zvláštně mě oslovuje, ale mě se to líbí: "jé, gulášek přišel"! Mám rád všechny lidi - kromě těch, co nemají rádi mne - nenechám se pohladit! Strašně miluju děti! Příští týden se s nimi půjdu mazlit do školky. Panička mi to domluvila. A vůbec všechny!!!!! I psy! Bál jsem se, ale panička mě to odnaučila! Jen říkala, že neví, jestli to trošku nepřehnala. Chtěl bych se kamarádit s bernardýnem. Panička to ale nedovolí, protože je to trošku bručounek a já mu jsem tak po kolena. Panička říká, že by mě pěkně zvalchoval. Má o mě strach! Jéééé, to mě má ráda! No a taky jsem se téměř podhrabal sousedům pod plotem a MILUJU APORT! Že asiati neradí aportují? A mám stále nové a nové finty! Musím mít, dyť by se paníčkové semnou nudili! Taky jsem převrátil, vyhrabal koš, zaklínil se do jeho víka a splašeně s ním lítal po bytě, snažil jsem se zardousit vysavač....myslím, že pro dnešek by to mohlo stačit. A když něco provedu, tak mi panička tak krásně, láskyplně říká " ty čubo". No není to krásné?
 

Dživa - rodina Doktoríkova  15. 01. 2007

Dživulka ještě malinká - fotky z 10. 12. 2009

Darstan - Sanne a Micke - 13. 01. 2009

Džejchun - manželé Hronkovi - 09. 01. 2009

Derviš - manželé Pacourkovi - 01. 01. 2009

"Představte si, že jsem 30. prosince vyjel s páníčky až do Kojetína u Kroměříže! Panička tvrdila, že tam jedeme na nějakého "Silvestra". Já tam ale žádného neviděl a tak nevím, co si o tom mám myslet. Ale měli tam malou holčičku! Byl jsem z ní celý paf! Vůbec se mě nebála! Ale musím říct, že měla neskutečnou výdrž! Ta malá kráčmerka byla vzhůru až do 22h. do večera! A to panička říkala, že jí jsou teprve 2 roky! Panička musela strážit můj klidný spánek. A dělala to dobře. Měli tam moc pěknou zahradu. Byl jsem tam moc rád. Vždycky jsem se vyběhal a pak šel za páníčky dovnitř. Byla strašně zajímavá a já měl neustále co objevovat. A víte, co mě zajímalo nejvíce? Kompost! Já tam dováděl až se panička za břicho popadala! Bylo tam jen listí a tráva, takže žádné nebezpečí. Ani kočičky jim tam nechodí, protože z obou stran mají ratlíčky a ti prý kočičky rádi nemají.
Ale já jednu viděl! Už jsem viděl kočku! A víte co? Já se jí bál! Ale naštěstí ne víc, než ona mě, takže utekla. Chtěl jsem jí pronásledovat, ale panička mi nařídila jiný směr! Škoda!
Včera jsem si hrál s tím malým labradorkem! Panička si myslela, že mu jsou 4 měsíce, ale jsou mu měsíce teprve 3! Paničce se zdá na svůj věk docela veliký! A labradorkova panička to jen potvrdila. Akorát jsem pak musel celý do vany na koupání! Ten malý lump mě tak pomordoval, že jsem neustále ležel jen pod ním v blátě! Je strašně rychlej a vždycky mě hned povalil. Páníčkové se mi smáli, ale já s ním měl strašný práce! Vůbec se mi nepodařilo položit ho na záda! Nakonec jsem odcházel jako poražený! To bylo tak nedůstojné! Ale počkej ty lumpe! Až já vyrostu, to budeš koukat! Už mám 11 kg a ten labradorek 13 kg. Ale to já všechno doženu! Jo a taky víte jak se jmenuje? Falco! Myslím ale přes to všechno, že budeme kamarádi. Bylo to moc fajn! Jen jsem po tom mordování a následném koupání prospal celý večer. Koupání už mi tolik nevadí, protože panička přitom na mě celou dobu moc hezky mluví a taky už vím, že za to dostanu dobrotu. A to velkou!"
Tak jsem u našich známých pochopila, proč SAO rozhodně není pes do bytu. Myslím si, že jim tím člověk jen pošramotí povahu a udělá z něj psa, kterým není. Do bytu jsou vhodní jiní psi, ne SAO. Ten náš Dervíšek by byl neustále venku. Doma by nejradši jen spinkal. Ale protože se budeme už za ty tři měsíce stěhovat do domečku, tak to musíme ještě chvilku vydržet. Celý den jsme většinou venku a své výhody to má. Už nejsem pořád tak zmrzlá!
Přeji vám, abyste se měli co nejlépe a všechny vás moc zdravíme!
 

Derviš - manželé Pacourkovi - 21. 12. 2008

Domnívám se, že už je na čase napsat "deníček prvního týdne". Už je neděle a myslím, že už je zážitků více než dost. Napíšu jen ty nejpodstatnější, i když jsou to v podstatě všechny:-)):-)) Našeho Dervíšenka (Derí mu říkáme doma) panička socializuje po poradě s veterinářem. Mám strach z bobků a čůrání, snažím se tedy vyhýbat místům, kde se vyskytují. Ale protože náš bobáneček je venčený před domem na takové zahrádce, kde ale není plot, musí být na vodítku. Zvládal to hezky, velmi statečně. Zkoušeli jsme se procházet a krásně to zvládal, jen si do něj musí ještě občas kousnout:-)) Ale panička řekne "Fuj" a s tlamičky mu ho vyndá. Takto to udělá třeba čtyřikrát a Deríšenka to přestane bavit. A panička z toho má radost. Pak to zkusí zase třeba další den. Jen se občas ta moje panička v duchu usměje: "Co že jsem si to pořídila za sveřepečka?" "A když mě ta moje panička dala za zábranu, protože se vyrábělo cukroví i s těma mýma bráškama, byl jsem z toho nešťastný! Strašně jsem se to snažil přeskočit a překousat, štěkal jsem, kňučel jsem a vrčel jsem, zkoušel jsem všechno možné, aby mě panička pustila za nima! Ale ona mě vždycky z té zábrany sundala a říkala mi, ať čekám! A byla trošku nazlobená! To se mi vůbec nelíbilo! Tak jsem se rozlobil a začal kousat vodítko! Ta moje panička se na mě podívala a začala se smát, že jsem praštěnej sveřepec a že mě pustí, ale že musím počkat. Já prostě chtěl taky ochutnat to těsto, co mi kluci přitom jejich vyrábění trousili na zem. Ale ta moje bláznivá panička měla strach, abych to pak rozdejchal! A proč bych to nerozdejchal? Dyť to bylo tak dobrý!"
Musela jsem zamést těsto a ten prďola musí bejt u všeho:-)):-)) Trošku mě nazlobil, když tak strašně vyváděl, ale když jsem ho viděla jak se vrhl na to vodítko, rozesmálo mě to. Byla to jen otázka několika vteřin. Chtěla jsem zamést. A musíme se tomu s manželem smát. Deríšenko se nám snaží dostat na gauč a postel, ale my mu to zakazujeme. A on pak pod tou postelí naříká a chodí do kolečka:-)):-)) To je takovej herec! Dala bych mu hned cenu Thalie! Pak se vždycky na chvilku zastaví a čeká co bude dál. Když se nic neděje, zkusí to znova. A panička s pánečkem ho zase sundají a nepustí ho nahoru. A děj se zase opakuje! Takto třeba třikrát za sebou až ho to prďolku přestane bavit. Je ale pravda, že tohle mi NO ani ta labradorka nedělali, takže mě to nejdříve zaskočilo. Ale zvykám si, poznávám ho. Trávím s ním 24 hodin denně a leccos už u něj poznám. Jsem za to moc ráda.
Včera jsem psala na portál SAO o radu, protože náš Dervíšek začal obcházet kluky ze zadu na ně útočit a snaží se kousnout do kebulky a obličeje....ale to jsem psala na ten portál, takže pokud si to budete chtít přečíst, můžete. Můžete i reagovat. Jsem vděčná za každý názor. Ale řešení jsme tam docela našli, takže doufám, že to vydrží.
Taky se nám přihodila nemilá věc. Když jsem Dervíšenka venčila třetí den venku, přiběhl k nám z poza houští srnčí ratlík od sousedů a snažil se mi zakousnout do tý naší kuličky. Dervíšek poodběhl - já byla necelej metřík od něj, tak jsem k němu přiskočila a ratlíkem praštila o zem. Myslím si, že příště si to rozmyslí. Ale Dervíšek měl panickou hrůzu ze psů.:-(( Vrčel, štěkal na každého, naježil se a ocas mezi nohama.... Ale panička si řekla, že s tím něco udělá. A taky udělala. "Sousedi ratlíka nevenčí bez vodítka a panička mě pouští k jednomu pejskovi o kterém ví, že je moc hodný. Hrát si semnou nechce, už je starý, ale není zlý. Vůbec jsem k němu nechtěl, ale když se na mě ta moje panička tak směje a dělá jako by se nic nestalo a ještě ho u toho mazlí, tak jsem se odhodlal a přišel....teď jsme kamarádi a já už na pejsky nevrčím a neštěkám, trošku se naježím, ale brzy mě to přejde. Taky mě objednala na návštěvu k sousedom, kteří mají malého labradorka, o dva měsíce staršího než jsem já". Ale protože své paničce tak důvěřuju, rád bych si s ním zkusil pohrát. Už na něj zamilovaně koukám přes plot:-) Taky má panička velkou radost, protože už ve středu, po tom incidentu jsem se nastěhoval k ní do ložnice. Lehávám jí u nohou. A když mě panička mazlila, říkala, že všechno špatné je k něčemu dobré, jen se někdy musí umět v tom to dobré najít. A víte, co bylo na tom to dobré? Začal jsem jí důvěřovat a když se něčeho bojím, nehledám úkryt nikde jinde než u ní. A proč? Protože vím, že mě nedá!
Ale abych nemluvil jen o paničce! Svýho pánečka mám taky moc rád. Je ze mě celej na měkko! A taky jezdím autem na výlety k babičce, k bráchovi....Ti mají zahrádku a nechodí tam čůrat ani kakat jiní pejsci, takže....hurá dosvěta. A co budu dělat zítra? Pojedu k veterináři! Je to moc hodnej pán, říká panička! A představte si, že budeme sousedi! No, nebudu mít báječnej život? Panička se chce zítra poradit i s jídelníčkem. Trošku odmítám granulky. Panička má strach,že málo jím, ale když dneska ovařila vepřové žebírko, mohl jsem se pomátnout, jak to bylo dobré! A víte co? Ty největší lahůdky mi dávají kluci! Mám je za to moc rád! Jen ty zákazy! A to učení! Ale dělám pokroky. Panička si dává práci a už vím o to znamená:"Ke mně poď!, Čekej, Lehni!" Panička je moc ráda, že tak rychle chápu. Aby taky ne, když za to dostanu něco dobrého - třeba piškotek, KIRI! To miluju nebo kousek toho libového ovárku!:-)) A víte, co jsem ochutnal? Sušené prasečí ouško! Panička o mě nevěděla 3 hodiny! Chodila se na mě dívat a měla strach, jestli jsem v pořádku! To byla bašta! Byl jsem naprosto hodný kluk. Pánečci mají ze mne velkou radost, aspoň mi to říkají a často si semnou hrají a hodně mě mazlí. Panička tvrdí, že musí, než mě to přejde.:-)):-))

Derviš - manželé Pacourkovi - 13. 12. 2008

Zpráva č. 1: 
Říkala jsem si, že bychom mohli zaslat deníček prvního dne:-)) Dojeli jsme v pořádku, bez blinkání, jen s mírným stýskáním. Dervíšek mi strkal kebulku pod kabát, což bylo samozřejmě velmi příjemné a nasával a čichal, kde že je asi ta jeho panička?!?!:-)) Našel si doma už i své místečko, i když já mu udělala pelíšek na jiném, ale chodba je prostě chodba. Je tam uprostřed dění. Když jsme dorazili domů, pobyli jsme s ním chvilku venku. On nám to za to hezky doma pokřtil malou loužičkou. Ale proč taky ne? Vždyť je to tu jeho! Jen aby to všichni věděli. Teď se musím strašně smát, protože jsme mu dali na hraní plyšového medvídka a on na něj tak krásně vrčí a rdousí ho, občas u toho upadne:-)):-)) Je slaďoučkej! Kluci mu pořád něco nosí, chtějí s ním chodit ven. Venku se už dvakrát vyčůral a vykakal. Měli jsme radost, byla velká ovace:-)):-)) Je to šikulka. Přeci jen bobík je lepší venku než na koberci.
Taky si ho všichni snaží získat, takže dostal i něco dobrého - po kouskách čtvereček smetanového sýra Kiri. Páni, jak ten mu šmakoval! Chodil za mnou jako ocásek.:-)) A co teprve mistička tvarohu s medíkem! Páni, to byla dobrota!
Taky jsme zjistili, že rád honí lístečky ve větru, líbí se mu ořechy a taky přenášel kamínky na zahradě. A co teprve šrouby na pískovišti:-)):-)) Nějak mu zachutnaly.:-)):-)) Neustále následoval Danečka (syn) ve zkoumání. To byla dvojka:-)) A mimo jiné, měl obrovský úspěch u našich rodičů. Měli jsme trošku obavy, že nebudou mít pochopení - ovšem opak byl pravdou. Z Dervíška byli unešení, mazlili ho, fotili, jen jejich Dareček (psí kamarád) byl trochu rozpolcený. Copak si jeho panička smí mazlit jiného? Důrazně na něho zaštěkal. Dervíšek jen překvapeně koukal, kdo že to...., lehl si a odpočíval dál. Je to miláček. Prostě miláček! Zamiloval se do kapesníků:-)):-)) Musím je schovat.
Budu končit, půjdeme na chvilku ven. Zatím si nestýská, uvidíme v noci.
 

Džejchun - manželé Hronkovi - 11. 12. 2008

Zpráva č. 2: 

Džejínek je čiperka, hodňousek, čisťulín ale i velký "Nebojsa"...
Když byli psi zavřeni ve voliéře, zavrčel na Ebru... a pak rychle-rychle utíkal pryč!!!
Chantíček už ho vzal na vědomí, ale zatím s ním nijak zvlášť nekomunikuje. S Ebrou nespěcháme - abychom zbytečně neudělali chybičku.
Dži-dži je velký bojovník, bojuje se vším - s mičudkou, kačerem, papouchem, papírovým domečkem, s nohou od stolu, se zelenými obkladačkami v koupelně, s rohoží, koberečkem, dekou, novinami...
Strašně rád je venku a už se moc těšíme na to, až budou všichni tři pohromadě.
 

Džanga - manželé Pastýřovi - 6. 12. 2008

Zpráva č. 1:   

My jsme také dojeli v pořádku. Džanga byla docela smutná a tak jsem si k ní v autě sedla, položila na ni ruku a spala až domů. Doma jsme vyklidili všechny koberce, protože tu s námi bude žít až do jara než se oteplí a bude moci do boudy.Tu změnu ale snáší obdivuhodně. Je moc milá, stále spí mužovi u nohou (povídal, když je taková, že může spát s námi v ložnici). Je to až k neuveření, ale když potřebovala si udělat svou potřebu, stoupla si ke dveřím a knučela, tak jsme ji pustili a doma jsme si ušetřili loužičku. Tím si nás získala ještě víc. Posílám Vám foto kde si obhlíží své nové teritorium. Ještě jednou Vás všechny zdravíme a přejeme Vám vše co děla život krásným a příjemným. Pastýřovi

Džejchun - manželé Hronkovi - 6. 12. 2008

Zpráva č. 1: 

Právě jsme se byli vyčůrat a vykakat venku, protože Džejchunek si O TO ŘEKL zcela jasně!
Psy jsme ale museli zavřít, Ebra pak venku lítala "naježená", Chantíček bude asi kamarád... (Ebra - fena SAO, Chantíček - pes SAO - dospěláci)
Měl venku trochu průjmíček, ale není divu, je toho na něj první den hodně.
Boudičku jsme přestěhovali do obýváku, aby nedošlo "ke střetu s šelmami", dva starší jsou zvyklí chodit do chodby, takže by to bylo nebezpečné. Posílám dvě fotečky.